Příběh k zamyšlení I.

talented-people-1793425_1920

„Když vás požádám, abyste mi naslouchali, a vy mi začnete radit, neděláte to, o co vás žádám. Když vás žádám, abyste mi naslouchali, a vy mi začnete říkat, proč bych neměl mít ty či ony pocity, šlapete po nich. Když vás požádám, abyste mi naslouchali, a vy máte pocit, že musíte něco dělat a vyřešit můj problém, děláte ze mě zkrachovance, ač se to může zdát sebepitomějším.
Poslouchejte mě!
Jediné, co po vás chci je naslouchat mi. Ne hovořit nebo jednat, stačí mi, když mi budete naslouchat. Dokážu se o sebe postarat. Nejsem bezmocný. Možná jsem znechucený, možná váhavý, možná bázlivý, ale ne bezmocný. Když pro mě uděláte něco, co potřebuji, a mohu to udělat sám, posilujete mé obavy a pocity neschopnosti. Když ale přijmete jako skutečnost, že cítím to, co cítím, a nezáleží, jak iracionální to může být, mohu skoncovat se svými pokusy vás přesvědčit a místo toho se snažit pochopit, co ve mně tyto iracionální pocity vyvolává. A až to budu vědět, budu znát odpovědi a nebudu potřebovat vaši radu.“ Ralph Roughton

Umíme si naslouchat?